Čtyřmi buddhistickými posvátnými horami jsou: Pchu-tchuo-šan v provincii Če-tiang, Wu-tchaj-šan v provincii Šan-si, E-mej-šan v provincii S´čchuan a Tiou-chua-šan v provincii An-chuej. Každá z těchto posvátných hor je považována za sídlo bódhisattvy – mytologické duchovní bytosti, která pomáhá všem cítícím tvorům, aby dosáhli osvícení.
Pěti nejslavnějšími taoistickými horami jsou: Tchaj-šan v provincii Šan-dong, Cheng-šan-pej a Chua-šan v provincii Šan-si, Cheb-šan-nan v provincii Chu-nan a Sung-šan v provincii Che-nan. Podle taoistické víry jsou hory prostředkem komunikace mezi smrtelníky a nesmrtelnými. Je to útočiště, poutní cíl a místo k rozjímání. Nabízí možnost žít společně s přírodou. Mnohé z těchto vrcholů byly starověkými šamanskými lokalitami velkého místního náboženského významu, který měly již před více než pěti tisíci lety.
Tchaj-šan je ze všech těchto čínských posvátných hor nejvýznamnější, a to nejen jako sídlo bohů, ale protože je sama vlastně božstvem. Starověcí čínští císaři horu považovali za syna nebeského císaře, jenž pečuje o lid, kterému vládne. Pouť na Tchaj-šan prý vykonalo sedmdesát dva císařů - včetně prvního císaře Š´Chuang-ti, aby zde rozmlouvali s bohy.
Na svazích se nalézá řada chrámů a svatyní a na vrcholu dva význačné chrámy – Chrám Nefritového císaře a Chrám Princezny azurových oblaků (dcery Nefritového císaře). Tento druhý chrám má údajně duchovně-léčivé schopnosti.
Číňané se obávají, že tato poutní místa ničí cestovní ruch a že jejich význam se snižuje. Tyto obavy panují na mnoha posvátných místech světa. Čínská taoistická společnost Čang-chua-ne uvádí, že tato místa mají být obtížně dostupná a svízelně prozkoumatelná, neboť právě v takovém zápase spočívá lidské úsilí. Postavit na ně lanovku neznamená jen narušit přírodní rovnováhu, ale také připravit lidi o pocit úžasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat