Čínské legendy

Long Feng

Long (drak) Feng (fénix) byli v dobách Čínského císařství přijímáni jako symboly čínského císařského dvora. Reprezentujíc císaře jako symbol jeho autority a moci, panuje Long vodám a ovládá počasí. Feng, symbol nejvyšší ctnosti a šarmu představovuje císařovnu. Spojení Long Feng představuje císařskou autoritu a požehnání.

Long s pěti drápy je symbolem císaře, Long se čtyřmy drápy symbolizuje císařské prince a Long se třemy drápy císařské úředníky.

Fu-si(Fuxi)

Fu-si (Fuxi) je první ze tří čínských mytologických vládců, kteří položili základy čínské kultury, Tří vznešených. Zanechal čínské civilizaci vynález kalendáře, rybářské sítě a trigramů pa-kchua (bagua).

Oženil se se svou sestrou Nü-wa. Na reliéfech z doby Chan se oba objevují jako dva navzájem se polikající hadi, přičemž Fu-si drží v ruce úhelník jako symbol budování.

Někdy je Fu-si zobrazován s kravskou hlavou a šupinatým tělem draka.

Po Fu-sim následovali další z Tří vznešených - Šen-nung a Chuang-ti

Tři Vznešení a pět Císařů

Podle legend byli prvními vládci Číny Tři Vznešení a pět Vladařů - mýtické bytosti, na jejichž autoritu se později dovolávali čínští učenci a kteří byli dáváni za vzor následujícím panovníkům.

Tři Vznešení a pět Císařů Podle Záznamů velkého historika:

Tři Vznešení	Vládce Nebes Fu-si Vládce Země Nü-wa Vládce Lidí Šen-nung
Pět Císařů	Žlutý císař Čuan-sü Ku Jao Šan

Podle jiných zdrojů patřili mezi tři vznešené Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti.

Po legendárním období Tří Vznešených a pěti Císařů pak nastupuje dynastie Sia založená císařem Jü.

Nefritový císař Ju-chuang

Nefritový císař Jü-chuang (Yuhuang) je v čínské mytologii nejvyšším vládcem nebes. Určuje běh událostí na nebesích i na zemi a vede tým velkého počtu nebeských úředníků, kteří zabezpečují vykonání jeho příkazů. V pravomoci Nefritového císaře je také udělování a odebírání Nebeského mandátu pozemským vládcům.

Nebeská správa je obrazem správy pozemské.

Královna Matka západu Si-wang-mu, která je někdy ztotožňována s Wang Mu Niangniang, se prý stala manželkou Nefritového císaře. Nefritový císař má početné příbuzenstvo a nebeského psa, který pomáhá chránit nebeskou domácnost před zlými duchy.

Čínská hudba

Čínská klasická hudba zpívá o přírodě a ročních obdobích, o vysokých horách, proudících vodách řek i klidných vodách jezer, zpěvu ptáků. Z čínské hudby vane vlahý jarní vánek mezi větvemi stromů, zurčení vodopádů, potůčky rozhoupávající květiny na svých březích. Zasněné hlasy léta, hloubka jasné noční oblohy plné hvězd, měsíc odrážející se v hladině jezer či v krůpějích orosené trávy, padání vločky sněhu. Zaznívá zde jemné šumění deště i hřmění bouře, kdy se "draci prohánějí na blescích".
Mistrovská čínská hudba, navzdory své subtilnosti, rozeznívá celou symfonii v našich pocitech. Při magickém doteku krásna se probouzejí skryté struny našeho bytí. Dávno zapomenuté vzpomínky z dětství se k nám vracejí s novým půvabem. Duše promlouvá k duši ...

Čínské hudební nástroje

Nejčastěji používanými hudebními nástroji v tradiční čínské hudbě jsou :
Flétny:
Ti - příčná bambusová flétna ...
Hsiao - bambusová flétna dlouhá cca 56cm, se 6 otvory na horní straně a jedním na dolní staně.
Kchou-čchin - nejmenší flétnička (píšťalka), dlouhá jen asi 8cm se 3 dírkami, na niž virtuózní čínští hráči dovedou mistrovsky napodobit zvláště zpěv ptáků.
Hsuin - starobylá flétna ("okarína") z pálené hlíny se 6 otvory (jeden nahoře, tři v přední a dva v zadní části), na povrchu ozdobená čínskými ornamenty, většinou draky.
Strunové nástroje:
Er-chu - čínské "housle" s dutým válcovým korpusem a dlouhým krkem, na němž jsou nataženy dvě struny.
Čung-chu - čínská "viola", podobná jako er-chu, ale větší a s hlubšími tóny; vyskytuje se též ve variantě zvané Nan-chu.
Pchi-pcha - klasická čínská loutna se 4 strunami a 23-25 pražci.
Čchin - starodávná 7-strunná bezpražcová citera, nástroj intimní meditace čínských filosofů.
Ku-čeng - starodávná stolní citera dlouhá asi 1,5metru. Na podélném korpusu (ze santalového a platanového dřeva) jsou nataženy struny přes pohyblivé kobylky. Hraje se trsátky připevněnými na prstech. Výška znějícího tónu se ovlivňuje stlačením struny za kobylkou. (Pozn.: z citery Ku-čeng se vyvinulo japonské Koto).

Další nástroje:
Šeng - foukací ústní "varhánky".
Suo-na - starobylý čínský šalmaj (do Číny přišel ze střední Asie před zhruba 800lety), plátkový nástroj (podobný hoboji) s pronikavým vřeštivým tónem, vhodným pro napodobování hlasů ptáků.
Pa-wu - jihočínský plátkový (šalmajový) nástroj z tykve a bambusu.
Jang-čchin - čínský cymbál pocházející z Persie, jeho struny se rozeznívají údery dřevěných paliček.
Zvony - závěsné rituální zvony v buddhistických klášterech, gongy ....
Bubny - jednostranné i dvoustranné ....
Činely - mosazné činely velké i malé .....

Nejdelší čínská řeka

řeka u vesnice Lian-tuo v provincii Chu-pej

Jang-c'-ťiang
ang-c', Jang-c'-ťiang ( výslovnost, čínsky , pinyin Yángzǐ Jiāng ), popř. Modrá řeka je řeka ve střední ČLR (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S'-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj). Název Jang-c'-ťiang, pod kterým je řeka známá v některých jazycích včetně češtiny, je původním místním označením pro dolní tok řeky, pod kterým ji poprvé poznali evropští misionáři. V Číně je zpravidla nazývána Čchang-ťiang ( výslovnost, zjednodušená čínština , tradiční čínština , pinyin Cháng Jiāng, , překlad do češtiny 'Dlouhá řeka' ). Svou délkou 6300 km je nejdelší řekou celého eurasijského kontinentu. V celosvětovém měřítku je třetí nejdelší (za Amazonkou a Nilem). Povodí řeky má rozlohu 1 800 000 km² a představuje pětinu území ČLR a domov pro třetinu jejich obyvatel

Průběh toku
Pramení z ledovců v nadmořské výšce 6621 m na severní straně pohoří Tangla a Ku-ku-š'-ln v centrální části Tibetské náhorní plošiny na samém jihozápadě provincie Čching-chaj. Pod názvem Ulan-Muren protéká širokou bažinatou dolinou. Postupně se jmenuje Tchuo-tchuo (čínsky 沱沱, pinyin Tuotuo ) a Tchung-tchien (čínsky , pinyin Tongtian ). Opouští Tibetskou náhorní plošinu a protíná Čínsko-tibetská pohoří. Pod názvem Ťin-ša-ťiang (čínsky 金沙江, pinyin Jinsha Jiāng ) protéká úzkými a hlubokými soutěskami, přičemž překonává mnohé peřeje. Na středním toku protéká jižním okrajem Sečuánské kotliny, v níž má pokojný tok a dosahuje šířky 300 až 500 m. Protíná východní horské ohraničení kotliny a vytváří tři soutěsky o celkové délce přibližně 100 km. V těchto místech byla na začátku 21. století postavena přehrada Tři soutěsky. Před jejím dokončením se zde řeka zužovala na 120 až 200 m a hloubka místy dosahovala až 100 m. Tento úsek řeky je znám pod názvem San-sia. Na dolním toku řeka pod názvem Čchang-ťiang protéká rovinami, nejprve Ťiangchanskou a poté Velkou čínskou dolinou. Údolí řeky je dobře vytvářené a vyskytuje s v něm mnoho průtoků a ramen. Šířka koryta dosahuje 1 až 2 km a hloubka 20 až 30 m. Ústí do Východočínského moře u Šanghaje dvěma hlavními rameny a zároveň vytváří deltu o rozloze přibližně 80 000 km². V údolí řeky se nachází mnoho jezer, z nichž největší jsou Tung-tching-chu a Pcho-jang-chu. Tato jezera do značné míry regulují tok řeky na dolním toku.

Kaligrafie

S kaligrafií se v Číně setkáte téměř na každém kroku, ale nejčastěji na úřadech, kde azdobí stěny většiny kanceláří. Vždyť kdo by nechtěl mít stále před očima lyrické skvosty Mao Ce-tunga nebo básnické myšlenky Ťiang Ce-mina? Podle Liu Yuanyuan se jedná o skutečné umění. "Krása kaligrafie nespočívá jen v práci s papírem, štětcem a atramentem, ale i ve vytváření mnohotvárných uměleckých stylů. Je projevem vzdělanosti, osobnosti, myšlenek, citu a je krásným obohacením umění."

Mezi základní kaligrafické styly patří pečetní, úřednické, vzorové, konceptní a kurzívní písmo. I z toho vyplývá, že autor toho kterého díla nesmí mít nouzi o uměleckou invenci. Základem kvalitní kaligrafie je psací souprava. Co by v ní nemělo chybět? Speciální papír, štětec, tuš a kámen na namáčení štětce. Asi nejcennější součástí soupravy je kaligrafický štětec, který Číňané považují za symbol jedinečnosti ducha celého národa. Psát, nebo pokud chcete malovat kaligrafickým štětcem, je daleko těžší než používat pero, vyžaduje to dokonalost a přesnost. Zruční lidé proto mají nejlepší předpoklady stát se uznávanými mistry kaligrafie.

Umělci už od 3. století n. l., tedy od období rozkvětu kaligrafie, nejčastěji vytvářejí tradiční motivy - básně z historie i moderní doby, aforismy a symboly štěstí. I když se slavnými stane jen několik vyvolených, přerostlo toto umění v zálibu milionů Číňanů. Bohužel s rozvojem techniky mladých kaligrafů postupně ubývá. Kaligrafie se dá naučit, ale člověk musí mít pevnou vůli. Dříve se děti povinně učily tyto předměty, dnes se klade větší důraz na počítače. Některé školy však ještě i v současnosti zachovávají tradice a vyučují základy kaligrafie.

Zvládnout umění kaligrafie vyžaduje roky praxe a samozřejmě i potřebný talent. Ale drtivá většina je těch, kteří prostřednictvím kaligrafie hledají psychickou rovnováhu. Kromě toho také kaligrafie napomáhá i fyzickému zdraví, protože správně psát znamená sladit pohyby s dýcháním a myslí. Říká se, že se v namalovaných znacích odráží podoba kaligrafa, každé jeho dílo totiž vzniká hluboko v srdci. Když je zdravé a mysl čistá, konečný výtvor má šanci stát se skutečným uměním. Základní náčiní

ObrazekŠtětec, tuš, papír a třecí kámen patří mezi základní náčiní nebo přesněji „čtyři skvosty“ kaligrafie. Nejstarší štětec vznikl v Číně. Podle legendy byl vyroben ze zaječích chlupů a zhotovil jej před 2 200 lety čínský generál Meng Tien, který byl císařem poslán na sever země, aby chránil hranice před útoky nomádů.

Archeologické nálezy dokládají využívání zvířecí srsti jako psacího náčiní ještě hlouběji do minulosti, přesnou dataci vzniku štětce a jeho původce však neznáme. Štětec se v Číně využíval ke psaní až do doby, kdy byly ze západu importovány tužky a plnící pera.

Výroba štětce je náročná tím, že ačkoli výrobní postup je daný, v rámci jednotlivých kroků neexistuje standardní postup. Štětce od různých výrobců tak mají odlišné vlastnosti a někdy se liší i dva totožné štětce od stejného výrobce.

Vlastnosti štětce ovlivňuje hlavně výběr materiálů. Hlava štětce se vyrábí z různých druhů zvířecích chlupů – od jelení srsti až po vousy potkanů. Nejdostupnější a tím pádem i nejrozšířenější je srst králíků, koz nebo lasičky. Vlas z kozí srsti je nejměkčí, zatímco tužší štětce jsou ze srsti králičí.

Zvláštností je výroba štětců z novorozeneckých vlásků. Podobný štětec, kdy jméno a datum narození dítěte bývá vyryto na násadce, je pak spíše rodinnou památkou než psacím náčiním.

Výroba štětce je tradičně rozdělena do čtyřiceti osmi kroků. Vlas se musí vyčistit, rozdělit, vyrovnat, nastříhat do požadované délky a svázat. Tento svazek tvoří jádro štětce. Kolem něj se ještě obalí dlouhý vlas, který vytvoří ostrou špičku. Štětec pak lépe drží tvar a pojme více barvy. Na kvalitě materiálu, který tvoří jádro, závisí ohebnost štětce. Tloušťka ani délka štětce není jasně stanovená. Každý výrobce má svůj vlastní návod, prověřený dlouholetou zkušeností.

Teprve hotová hlava štětce se připevní k násadce. Násadky jsou z různých materiálů – od nejdražší slonoviny, přes rohovinu a nefrit až po obyčejný plast. Nejčastěji se však vyrábějí z bambusu. Bambus se naseká, pak se namáčí, může se podle potřeby odbarvovat či namořit.

Cena štětce se odvíjí od použitého materiálu. Nejlevnější štětec lze pořídit už za 1 US dolar. Průměrného uživatele uspokojí štětec s bambusovou násadkou, jehož cena se pohybuje kolem 30 US dolarů. Při psaní čínské kaligrafie je nutné, aby byl štětec pevný, ale zároveň ohebný a pružný.