Pět elementů-neboli pentagram

Vše v celém vesmíru je tvořeno pěti elementy. Jsou to: dřevo, oheň, země, kov a voda. Tyto elementy a jejich energie (vítr, teplo, žár, vlhko, sucho a chlad) se navzájem prolínají a neustále na nás působí. Jejich kombinace a míra zastoupení v astortypu člověka dělá z každého z nás jedinečnou bytost.

Síla elementů:

Síla dřeva

Je nejdravější, nejsurovější síla, která existuje. Je to síla zrodu, síla pronikání, síla mladého jangu. Účinnost této síly spočívá v potencialitě jejího rozvoje.

Dřevo proroste téměř všechno na světě, potřebuje volnost, přináší zvědavost, zranitelnost a naivitu dětství.

Síla ohně

Je to mocná síla jangu. Hoří, ulpívá na místě, dokud nestráví vše, co může pohltit. Navíc není vázána jedním místem, jiskřička se může rozhořet, kamkoliv dolétne. Proto si musíš dávat na sílu ohně pozor. Je to síla růstu, která po čase přeskočí a bude působit ve svém potomku. Ale protože je to síla starého jangu, není už tak nezkrotná, jako síla mladého jangu.

Oheň otepluje a vnáší energii života, přátelství a společenství, ale dokáže spálit na trout. Když dochází oheň, není chuť k životu, nic nás nebaví, nezajímá.

Síla země

Je silou matky. Nemá obdoby, když chrání svá mláďata, je slabá, když obhajuje sama sebe. Je to síla zralosti, nemá ráda změnu, zajišťuje stabilitu. Ale běda, když se chce mládě osamostatnit. Vynaloží všechny prostředky, aby si je udržela. Síla země je silou středu, není silou ani jangovou ani jinovou. Obsahuje polovinou obou. Může se chovat stejně aktivně – jangově, tak i pasivně – jinově.

Země nám připomene úsloví našich předků „prach jsi a v prach se obrátíš“. Dodává nám sílu, ale nebezpečné zemětřesení nám hodně ublíží.

Síla kovu

Je silou uvadání. Vše se připravuje na zimu a chlad, stahuje se do sebe, akumuluje poslední záchvěvy tepla. Síla kovu vše uschová, aby bylo připraveno pro budoucí život. Nesnaž se ale probudit její jangovou část. Pak brání svou sklizeň jako matka své mládě a začíná nelítostný boj.

Kov vnáší do našeho života pravidla, zákony, vládne pevnou rukou. Jeho škála sahá od filigránských šperků až po zastrašující řinkot zbraní.

Síla vody

Je silou zániku. Vše se v klidu ukládá ke spánku, aby mohlo načerpat síly pro nový útok jarního dřeva. Dobrotivá síla životodárné vody vše v klidu připravuje pro další zrození. Ale pozor, není dobré se spoléhat na její nekonečnou bezednost. Vody hlubiny se zavřou nad mnoha kameny, ale pak se voda vylije ze břehů a není síly, která by se síle jinové vody mohla postavit. Smete bez jakýchkoliv skrupulí vše, co jí přijde do cesty

Voda zaplaví všechny prostory, přizpůsobí se každé nádobě. Ale i malý potok dokáže vyhloubit nepřístupný kaňon.


Čím méně elementů je v astrotypu vyjádřeno, tím je způsob prožívání života vyhraněnější. Jedinec nemá více měně na výběr, jakým způsobem svůj život bude prožívat. Čím více je prvků v astrotypu zastoupeno, tím má jedinec více možností jak projít cestu života. O to složitější je však jeho rozhodování, jaký způsob si vybere.

Největší přehradní nadrž v Číně

Velkolepý čínský projekt s názvem Tři soutěsky rozkládající se na toku řeky Jang-c ‘tiang aspiruje na pozici největšího elektrárenského komplexu na světě. Spadá také pod plány podporující rozvoj povodí již jmenované řeky. Hráz se nachází v oblasti soutěsky Xilingxia, jedné ze tří soutěsek na řece, která bude ovládat povodí 1 milionu kilometrů čtverečních s průměrným ročním odtokem cca 451 mld. kubických metrů. Pod otevřeným údolím přehradní části se nachází tvrdé skalní podloží z žulového kamene, které poskytlo příznivé topografické a geologické podmínky pro výstavbu přehrady.

Rýžové terasy

Tyto terasy začaly být budovány v období dynastie Yuan (13. století) a jejich výstavba byla ukončena na začátku poslední čínské dynastie Qing (17. století). Terasy pokrývají plochu kolem 4 km2 s rozdílem v nadmořské výšce až 500 metrů. Na místo se vydáváme z 20km vzdáleného městečka Longsheng. Silnice je ve více než zoufalém stavu s většinou chybějící vozovkou….
Pěstování rýže vyžaduje pole, která jsou téměř vodorovná díky skutečnosti, že sazeničky musí být část svého vegetačního období ponořené ve vodě. Tuto podmínku není obtížné dosáhnout v okolí velkých řek, v kopcovitém terénu je nutné provést řadu terénních úprav. Mezi tyto nejznámější "stavby" právem patří rýžové terasy Dračího hřbetu, které se nalézají v jižní provincie Guangxi, asi sto kilometrů severně od města Guilin proslaveného homolovitými útvary kolem řeky Li.

Čaj

Čaj (z výslovnosti čínského 茶 – čcha v mandarínském a kantonském dialektu; v dialektu min významného přístavu Sia-men čteno te – odtud pojmenování v některých jiných jazycích) je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Pro samotné lístky se také užívá název čaj. Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy, pro zápary a odvary různých rostlin (například tzv. bylinné čaje nebo šípkový čaj). Čaj má v mnoha případech také blahodárný vliv na organismus díky látkám v něm obsaženým.


Další zpracování se děje různými způsoby, které vedou k různým „druhům“ čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace (tradičně se užívá název fermentace, z chemického hlediska nesprávný). Tradiční dělení je do čtyř základních skupin:

* čaje bílé (bai cha) – listy se rovnou suší, bez oxidace. Obvykle se tak zpracovávají mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech.
* čaje zelené (lu cha) – neprochází oxidací. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem: užívá se sušení na pánvích, nebo napařování. Zpracování je ukončeno jeden až dva dny od sběru.
* čaje polozelené (též oolongy, modrozelené, žlutozelené nebo dokonce modré) (烏龍茶) – lístky prošly kratší oxidaci (přechod mezi zelenými a černými čaji).
* čaje černé (též červené čaje, pokud se jedná o camelia sinnensis - čínský čajovník) – lístky se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden i déle. Velmi výrazný rozdíl je ještě mezi ortodoxním zpracováním a plně průmyslovou výrobou metodou CTC (Crush, Tear, Curl) kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových pytlíků. Ve Střední Evropě (a „západní civilizaci“ obecně) je historicky nejoblíbenější právě čaj černý.

Posvátné čínské hory

Čtyřmi buddhistickými posvátnými horami jsou: Pchu-tchuo-šan v provincii Če-tiang, Wu-tchaj-šan v provincii Šan-si, E-mej-šan v provincii S´čchuan a Tiou-chua-šan v provincii An-chuej. Každá z těchto posvátných hor je považována za sídlo bódhisattvy – mytologické duchovní bytosti, která pomáhá všem cítícím tvorům, aby dosáhli osvícení.

Pěti nejslavnějšími taoistickými horami jsou: Tchaj-šan v provincii Šan-dong, Cheng-šan-pej a Chua-šan v provincii Šan-si, Cheb-šan-nan v provincii Chu-nan a Sung-šan v provincii Che-nan. Podle taoistické víry jsou hory prostředkem komunikace mezi smrtelníky a nesmrtelnými. Je to útočiště, poutní cíl a místo k rozjímání. Nabízí možnost žít společně s přírodou. Mnohé z těchto vrcholů byly starověkými šamanskými lokalitami velkého místního náboženského významu, který měly již před více než pěti tisíci lety.

Tchaj-šan je ze všech těchto čínských posvátných hor nejvýznamnější, a to nejen jako sídlo bohů, ale protože je sama vlastně božstvem. Starověcí čínští císaři horu považovali za syna nebeského císaře, jenž pečuje o lid, kterému vládne. Pouť na Tchaj-šan prý vykonalo sedmdesát dva císařů - včetně prvního císaře Š´Chuang-ti, aby zde rozmlouvali s bohy.

Na svazích se nalézá řada chrámů a svatyní a na vrcholu dva význačné chrámy – Chrám Nefritového císaře a Chrám Princezny azurových oblaků (dcery Nefritového císaře). Tento druhý chrám má údajně duchovně-léčivé schopnosti.

Číňané se obávají, že tato poutní místa ničí cestovní ruch a že jejich význam se snižuje. Tyto obavy panují na mnoha posvátných místech světa. Čínská taoistická společnost Čang-chua-ne uvádí, že tato místa mají být obtížně dostupná a svízelně prozkoumatelná, neboť právě v takovém zápase spočívá lidské úsilí. Postavit na ně lanovku neznamená jen narušit přírodní rovnováhu, ale také připravit lidi o pocit úžasu.

Památky v Pekingu

Čína je jednou z nejstarších civilizací planety a za dlouhou dobu její existence stačili pracovití obyvatelé Říše středu vytvořit neuvěřitelná architektonická díla. Spoustu z nich najdete přímo v hlavním městě Pekingu a okolí. Návštěvníka z Evropy překvapí hlavně nevídaná velikost a monumentalita jednotlivých staveb - náměstí Tiananmen na délku sotva přehlédnete, v Zakázaném městě se můžete procházet celý den a stejně neuvidíte všechno. Přestože v minulosti byla celá řada historických budov stržena, o ty hlavní atrakce obyvatelé Pekingu nyní pečují až úzkostlivě.

Brána nebeského klidu

Věhlasné náměstí Tiananmen je pomyslným srdcem Pekingu, kterému se žádný návštěvník města nevyhne. Nachází se přímo v centru a na mapě ho rozhodně nepřehlédnete - je to obrovská šedivá plocha o rozměrech 880 metrů délky na 500 metrů šířky. Geograficky leží náměstí téměř ve středu Pekingu a kolem něho se prstencovitě ovíjí čtyři městské okruhy i další dopravní tepny v pravidelné pravoúhlé síti podobné americkým velkoměstům. Jsou zde i tři stanice podzemní dráhy - na severní straně náměstí zastávky červené linky číslo 1 Tiananmen West a Tiananmen East a na jižním cípu stanice modré okružní linky číslo 2 jménem Quianmen.