Pingyao

Starobylé město Pingyao, ležící v severočínské provincii Shanxi, bylo roku 1997 zařazeno na seznam světového klulturního dědictví. Výbor pro světové děictví na adresu Pingyaa pochvalně poznamenává, že je to nejkopmletněji zachované, nedotčené starobylé okresní město v Číně. Nahlíženo úhlem vývoje čínské historie, Pingyao je jako svitek, poskytující lidem neobvyklý obraz rozvoje čínské kultury, společnosti, ekonomiky a náboženství.

Město začalo být budováno přibližně v 9 stol. př.n.l. a má zhruba čtvercový půdorys. Zabírá rozlohu asi 2.25 km čtverečních.
Hlavní budovy a struktury dnešního Pingyaa pocházejí z doby přibližně před 600 lety. Městské hradby, ulice, obydlí, obchody a chrámy jsou ve velmi dobrém stavu a podávají svědectví o tisícileté tradici čínského myšlení a kultuře. Je to muzeum historie umění mingské a qingské architektury (1368-1911).
Městské hradby v Pingyao počaly být budovány nejdříve před 2800 lety, v této době šlo pouze o hradby hliněné. Roku 1370 n.l. byly hradby přestavěny za použití cihel a kamenů pzději byly neustále posilovány. Hradby si dodnes podržely svůj původní vzhled.

Čínská jména :-) :-) :-)

A - ka * B- tu * C- mi * D- te * E- ku * F- lu * G- ji

H- ri * I- ki * J- zu * K- me * L- ta * M- rin *

N- to O-mo * P- no * Q- ke * R- shi * S- ari * T-chi U- do *

V- ru * W-mei * X- na * Y- fu * Z- zi

Čínské znaky a něco málo o nich

V čínských znacích se neodráží výslovnost tak přímým způsobem, jako je tomu u latinky v případech mnoha jazyků. Velice zjednodušeně řečeno, téměř pro každý morfém existuje zvláštní grafém. Tento fakt samozřejmě značně ztěžuje výuku čtení a psaní jak u cizinců, tak u Číňanů, a je velkou brzdou gramotnosti: na rozdíl od evropských jazyků, kde počet znaků obvykle nepřesahuje 50, čínských znaků jsou tisíce. Obecně řečeno, v jedné době je v užívání přibližně 5000-6000 znaků. Největší slovníky obsahují kolem 80 000 znaků, drtivá většina z nich je však dávno nepoužívána, případně se jedná o varianty (až 1/3). Na druhou stranu jsou zde i nesporné výhody: v jazykově roztříštěné Číně se spousta vzájemně nesrozumitelných (byť příbuzných) jazyků a dialektů píše těmi samými čínskými znaky. Mluvčí kantonštiny se nedomluví s mluvčím standardní čínštiny, ale pokud jsou oba gramotní, mohou si psát. Takto však funguje jakýkoli psaný jazyk, tato vlastnost je jen omylem označována za unikum znaků.
V čínském písmu se nedělají mezery mezi slovy. Pojem slovo má v čínském prostředí jinou hodnotu: jedná se o koncept čistě jazykový, nikoli pravopisný. Ve znakovém zápisu je jedinou jednotkou menší než věta znak; ten ve výslovnosti odpovídá téměř vždy jedné slabice. Na významové úrovni to pak zpravidla bývá morfém, ačkoliv to zdaleka není univerzální pravidlo. Existuje řada znaků, které samy o sobě žádný význam nenesou a získávají jej až ve spojení se znakem jiným, existují také znaky, v nichž jsou obsaženy morfémy dva. Současná čínština již dávno není jazykem jednoslabičným, většina slov je dvojslabičná.


Vzhledem k tomu, že čínské písmo není písmem hláskovým, je poměrně obtížné v něm zachytit výslovnost cizích slov (např. osobních jmen a zeměpisných názvů). Výslovnost se musí napodobit pomocí slabik, které má k dispozici standardní čínština, a její fonetický systém se v tomto kontextu jeví jako velmi omezený (v japonštině a korejštině tento problém není, protože vedle čínských znaků se tam používají i místní slabičné abecedy). Pro zápis dotyčné posloupnosti slabik se pak vyberou vhodné znaky. Každé slabice sice v čínském písmu odpovídá mnoho různých znaků, některé znaky lze ale prohlásit za typické prostředky k fonetické transkripci cizích slov. Příklady: 加拿大 = Ťia-na-ta = „Kanada“; 澳大利亚 = Ao-ta-li-ja = „Austrálie“. Běžný význam použitých znaků přitom v tomto případě nedává smysl, např. znaky v 澳大利亚 znamenají „zátoka+velký+zisk+Asie“.

Taoismus

Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli/ducha) - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem.

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení". To je postaveno na několika principech:

* Svět je v neustálém pohybu
* Stálost neexistuje
* Detail nelze oddělit od celku
* Celek nelze oddělit od detailu
* Protiklady harmonizují krajnosti

Lidové náboženství uctívalo mnoho bohů. Také díky němu se taoismus začal měnit v náboženský systém. Uctíval hvězdné bohy (viz. panteon) a spravoval i vlastní církve.

Nad všemi hvězdnými bohy stojí Lao-c'. Pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty.

Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu.

V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6.-8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

„Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.

Konfucianismus

Konfucianismus chápe „tao“ (=cesta) jako cestu člověka a společnosti. Zdůrazňuje tedy lidské jednání, které ovšem nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny.Evropský postoj ke konfuciánské filozofii se v průběhu doby výrazně měnil. Evropané se začali s čínskou civilizací podrobněji seznamovat teprve v 17. století. V 18. století se konfuciánství stalo předmětem nadšeného obdivu pro francouzské osvícence i pro britskou aristokracii.a počátku 20. století evropští sociologové dokonce označili konfuciánství za hlavní příčinu čínského úpadku a tento názor přejali i čínští levicoví intelektuálové. (Mao Ce–tung dokonce považoval za nutné konfuciánství zcela vymýtit.) Teprve nedávný a nečekaně prudký rozmach zemí s konfuciánskou tradicí, jako je Tchaj–wan, Singapur a Jižní Korea a nakonec i samotná Čína, přinesl novou vlnu zájmu o tuto filozofii.

Yin a Yang

V čínské filozofii, pojetí yang yin je používáno popsat jak zdánlivě disjunct nebo oponování působení jsou spojení a vzájemně závislí v přírodním prostředí, dávat zvednout se ke každému jiný podle pořadí. Pojetí leží u srdce mnohých poboček klasické čínské vědy a filozofie, také jak být primární směrnice tradiční čínské medicíny a centrální princip různých forem čínských bojových umění a cvičení, takový jako baguazhang, taijiquan a qigong. Mnoho přirozených dualit - např. tmavý a lehký, ženský a mužský, nízký a vysoký - být obsazení v myšlence Číňanů jako yang yin.

Povaha yin-yang

Yin a yang jsou myšlenka vyvstávat spolu od počátečního klidu nebo prázdnoty (wuji, někdy symbolizovaný prázdným kruhem), a pokračovat se nastěhovat tandem až do klidu je podáván znovu. Například, svržení kámen v klidné kaluži vody současně zvýší vlny a nižší koryta mezi nimi a toto střídání vysokých a nízkých bodů ve vodě bude vyzařovat vnější dokud ne hnutí se ztratí a kaluž je klidná jednou více. Yin-yang, tak, vždy má následující vlastnosti:

Yin yang jsou nepřátelské

Yin yang jsou zakořeněny spolu

Yin yang přemění každého jiný

Yin-yang jsou vyrovnány

Yin-yang není skutečná substance nebo síla, cesta to by mohlo být pochopeno v západních termínech. Místo toho, to je univerzální způsob, jak popisovat vzájemná ovlivňování a interrelations přírodních sil, které dělají nastanou na světě. To platí také k sociálním stavbám - např. cenové posudky jako dobrý a zlý, bohatí a chudí, čest a ostuda - přesto to je často používáno v těch kontextech jako upozornění, protože jeho extrémem principů otočení dobré vůle ke zlému.

Civilizace v Číně nepřetržitě rozkvétala od roku přibližně 2000 př.n.l, v němž se vynořily první historické dynastie.

Byla od samého počátku civilizací, která si cenila technologických dovedností v hydraulice, protože její přežití záviselo na ovládání zúrodňujících, ale ničivých záplav Žluté řeky. Poměrně brzy se objevily i jiné technologie včetně lití železa, výroby porcelánu a výroby mosazi a papíru. Jak nastupovala jedna dynastie za druhou, dostávala se čínská civilizace pod vládu byrokratické elity, mandarinů, která sice zajišťovala trvalost a stabilitu života v Číně, ale která měla konservativní vliv na inovace tím, že kladla překážky zavádění nových technik, pokud nepřinášely byrokracii zřejmé výhody. Takovou inovací byl vývoj vodou poháněných mechanických hodin, které dosáhly dokonalosti ve stroji, vybudovaném pod dohledem Su Sunga v r. 1088. Byly poháněny vodním kolem, které se pravidelně otáčelo a částečně se pootočilo pokaždé, když se naplnil kbelík na jeho obvodu. Vazby mezi Čínou a Západem zůstaly dodnes slabé, ale občasné styky, jako ty, které byly výsledkem cesty Marca Pola v letech 1271-95 upozornily Západ na vysokou úroveň čínské technologie a podnítily mohutný přenos technologií na západ. Zpracování hedvábí, magnetický kompas, výroba papíru a porcelánu byly převzaty z Číny. Evropané obdivovali jemný porcelán dovážený z Číny po několik staletí, než se naučili vyrábět zboží podobné kvality. Po dosažení stavu poměrné sociální stability však čínský mandarinát dělal jen málo pro podporu inovací nebo obchodních kontaktů s vnějším světem. Pod jejich vládou v Číně nevznikla společenská skupina ekvivalentní třídě obchodníků, která rozkvétala na Západě a udělala mnoho pro podporu obchodu a průmyslu. Výsledkem bylo to, že technologické schopnosti Číny začaly zaostávat za Západem až do té doby, kdy politické revoluce a sociální bouře 20. století probudily Číňany k uvědomění si důležitosti těchto schopností pro ekonomickou prosperitu, což podnítilo rozhodnutí osvojit si je.

Navzdory převzetí mnoha technik z východu musel západní svět v letech 500 - 1500 řešit většinu svých problémů samostatně. Přitom se zemědělská společnost, založená na ekonomii existenčního minima, transformovala v dynamickou společnost s rostoucí produktivitou podporující ve stále větší míře obchod, průmysl a městský život. Šlo primárně o úspěch technologie, a to o úspěch velkého rozsahu.