Taoismus

Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli/ducha) - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem.

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení". To je postaveno na několika principech:

* Svět je v neustálém pohybu
* Stálost neexistuje
* Detail nelze oddělit od celku
* Celek nelze oddělit od detailu
* Protiklady harmonizují krajnosti

Lidové náboženství uctívalo mnoho bohů. Také díky němu se taoismus začal měnit v náboženský systém. Uctíval hvězdné bohy (viz. panteon) a spravoval i vlastní církve.

Nad všemi hvězdnými bohy stojí Lao-c'. Pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty.

Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu.

V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6.-8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

„Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.

Konfucianismus

Konfucianismus chápe „tao“ (=cesta) jako cestu člověka a společnosti. Zdůrazňuje tedy lidské jednání, které ovšem nesmí být v rozporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní postoj ke světu, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny.Evropský postoj ke konfuciánské filozofii se v průběhu doby výrazně měnil. Evropané se začali s čínskou civilizací podrobněji seznamovat teprve v 17. století. V 18. století se konfuciánství stalo předmětem nadšeného obdivu pro francouzské osvícence i pro britskou aristokracii.a počátku 20. století evropští sociologové dokonce označili konfuciánství za hlavní příčinu čínského úpadku a tento názor přejali i čínští levicoví intelektuálové. (Mao Ce–tung dokonce považoval za nutné konfuciánství zcela vymýtit.) Teprve nedávný a nečekaně prudký rozmach zemí s konfuciánskou tradicí, jako je Tchaj–wan, Singapur a Jižní Korea a nakonec i samotná Čína, přinesl novou vlnu zájmu o tuto filozofii.

Yin a Yang

V čínské filozofii, pojetí yang yin je používáno popsat jak zdánlivě disjunct nebo oponování působení jsou spojení a vzájemně závislí v přírodním prostředí, dávat zvednout se ke každému jiný podle pořadí. Pojetí leží u srdce mnohých poboček klasické čínské vědy a filozofie, také jak být primární směrnice tradiční čínské medicíny a centrální princip různých forem čínských bojových umění a cvičení, takový jako baguazhang, taijiquan a qigong. Mnoho přirozených dualit - např. tmavý a lehký, ženský a mužský, nízký a vysoký - být obsazení v myšlence Číňanů jako yang yin.

Povaha yin-yang

Yin a yang jsou myšlenka vyvstávat spolu od počátečního klidu nebo prázdnoty (wuji, někdy symbolizovaný prázdným kruhem), a pokračovat se nastěhovat tandem až do klidu je podáván znovu. Například, svržení kámen v klidné kaluži vody současně zvýší vlny a nižší koryta mezi nimi a toto střídání vysokých a nízkých bodů ve vodě bude vyzařovat vnější dokud ne hnutí se ztratí a kaluž je klidná jednou více. Yin-yang, tak, vždy má následující vlastnosti:

Yin yang jsou nepřátelské

Yin yang jsou zakořeněny spolu

Yin yang přemění každého jiný

Yin-yang jsou vyrovnány

Yin-yang není skutečná substance nebo síla, cesta to by mohlo být pochopeno v západních termínech. Místo toho, to je univerzální způsob, jak popisovat vzájemná ovlivňování a interrelations přírodních sil, které dělají nastanou na světě. To platí také k sociálním stavbám - např. cenové posudky jako dobrý a zlý, bohatí a chudí, čest a ostuda - přesto to je často používáno v těch kontextech jako upozornění, protože jeho extrémem principů otočení dobré vůle ke zlému.

Civilizace v Číně nepřetržitě rozkvétala od roku přibližně 2000 př.n.l, v němž se vynořily první historické dynastie.

Byla od samého počátku civilizací, která si cenila technologických dovedností v hydraulice, protože její přežití záviselo na ovládání zúrodňujících, ale ničivých záplav Žluté řeky. Poměrně brzy se objevily i jiné technologie včetně lití železa, výroby porcelánu a výroby mosazi a papíru. Jak nastupovala jedna dynastie za druhou, dostávala se čínská civilizace pod vládu byrokratické elity, mandarinů, která sice zajišťovala trvalost a stabilitu života v Číně, ale která měla konservativní vliv na inovace tím, že kladla překážky zavádění nových technik, pokud nepřinášely byrokracii zřejmé výhody. Takovou inovací byl vývoj vodou poháněných mechanických hodin, které dosáhly dokonalosti ve stroji, vybudovaném pod dohledem Su Sunga v r. 1088. Byly poháněny vodním kolem, které se pravidelně otáčelo a částečně se pootočilo pokaždé, když se naplnil kbelík na jeho obvodu. Vazby mezi Čínou a Západem zůstaly dodnes slabé, ale občasné styky, jako ty, které byly výsledkem cesty Marca Pola v letech 1271-95 upozornily Západ na vysokou úroveň čínské technologie a podnítily mohutný přenos technologií na západ. Zpracování hedvábí, magnetický kompas, výroba papíru a porcelánu byly převzaty z Číny. Evropané obdivovali jemný porcelán dovážený z Číny po několik staletí, než se naučili vyrábět zboží podobné kvality. Po dosažení stavu poměrné sociální stability však čínský mandarinát dělal jen málo pro podporu inovací nebo obchodních kontaktů s vnějším světem. Pod jejich vládou v Číně nevznikla společenská skupina ekvivalentní třídě obchodníků, která rozkvétala na Západě a udělala mnoho pro podporu obchodu a průmyslu. Výsledkem bylo to, že technologické schopnosti Číny začaly zaostávat za Západem až do té doby, kdy politické revoluce a sociální bouře 20. století probudily Číňany k uvědomění si důležitosti těchto schopností pro ekonomickou prosperitu, což podnítilo rozhodnutí osvojit si je.

Navzdory převzetí mnoha technik z východu musel západní svět v letech 500 - 1500 řešit většinu svých problémů samostatně. Přitom se zemědělská společnost, založená na ekonomii existenčního minima, transformovala v dynamickou společnost s rostoucí produktivitou podporující ve stále větší míře obchod, průmysl a městský život. Šlo primárně o úspěch technologie, a to o úspěch velkého rozsahu.

Čínské vynálezy

Knihtisk, střelný prach a magnetická střelka jsou tři vynálezy, které změnily tvářnost a stav věcí na celém světě - první v literatuře, druhý ve vojenství a třetí v navigaci.

Vynálezy
Knihtisk - vynález knihtisku a jeho postupné zdokonalování.
Kompas - využití magnetické střelky nejprva ve feng-šuej a poté pro navigaci.
Pozorovací drak čínské armády - vojenské využití vynálezu draka.
Střelný prach - výbušnina, ohňostroj, pohon raket, náplň granátů, střelné zbraně.
Vrtné soupravy staré Číny - technologie hloubkových vrtů používaná při těžbě soli.

Čínské jídelní hůlky

Čínské jídelní hůlky jsou jedním z charakteristických rysů čínské kultury. Jejich používání je rozšířeno v zemích čínského kulturního okruhu, tedy v Koreji, Japonsku (čínské jídelní hůlky mají kulatou spodní část pro uchopení jídla, kdežto japonské ji mají zploštělou), Vietnamu a dalších okolních zemích, které byly v minulosti čínskou kulturou ovlivněny. Podle předpokladů znalo jídelní hůlky již neolitické obyvatelstvo okolí Žluté řeky, i když v archeologickém materiálu nejsou zastoupeny. Protože materiálem, z nějž jsou čínské jídelní hůlky vyráběny je převážně dřevo či bambus, v hlíně rychle ztrouchnivěly. Kniha obřadů z doby Chan obsahuje v části věnované chování u stolu příkaz, že při pojídání rýže a prosa se nemá používat jídelních hůlek, ale rukou umytých před jídlem. Bronzové exempláře jídelních hůlek se ukládaly v době Chan do hrobů. Dřevěné jídelní hůlky mívají lakový potah, který je chrání před vlhkostí a před kyselinami obsaženými v jídle. V restauracích se však dnes většinou používají levné jídelní hůlky na jedno použití, které lakový potah nemají. Dražší exempláře jídelních hůlek se dělají ze slonoviny, kostí nebo kovu, především ze stříbra, někdy jsou pouze opatřeny hrotem ze stříbra nebo slonoviny.

Při jídle se drží jídelní hůlky mezi prsty pravé ruky a jídlo se jimi nabírá z mis. Pokud se nejí u stolu, pak se jídelní miska drží v levé ruce a v pravé jídelní hůlky.

Čínská vlajka a vlajky území patřících pod čínskou správu

Tibetská vlajka, v ČLR zakázána. Uprostřed vlajky stojí hora Kailas se sluncem na svém vrcholu, šest červených pruhů symbolizuje původní kmenové rozdělení obyvatel, dva sněžní lvi symbolizují buddhistické principy, drahokam symbolizuje tři klenoty Buddhova učení. Tibet je součástí Čínské republiky s vlastní autonomií.


Vlajka Macao. Bílý lotosový květ na tmavě zeleném podkladu stylizovaný jako most přes vodní hladinu. Nad ním pět zlatých hvězd.


Vlajka Hong Kong. Květ orchideje Bauhinia na červeném podkladu.





Historická čínská vlajka používaná v době Čching v letech 1890-1912 (nalevo) a trojúhelníková vlajka používaná Čchingskými císaři v letech 1862-1890 (vpravo).


Vlajka Čínské lidové republiky. Vlajka obsahuje tradiční čínské barvy a inspirovala se vlajkou sovětskou. Má červené pole, v jeho horním rohu je velká žlutá pěticípá hvězda, kterou obklopují čtyři menší žluté hvězdy, pootočené vždy tak, aby jeden jejich cíp směřoval do středu velké hvězdy. Podle oficiální interpretace představuje velká hvězda společný program a jednotu lidu vedeného komunistickou stranou, malé hvězdy reprezentují dělníky, rolníky, malou buržoazii a vlasteneckých kapitalismus, čtyři sociální skupiny, které se účastní společného programu socialistické výstavby. Červená je barvou revoluce, ale v minulosti symbolizovala Číňany. Vlajka byla zavedena v červenci roku 1949 a navrhl ji Ceng Lien-sung.

Vlajka Čínské republiky. V současnosti je používána jako vlajka Čínské republiky na Tchaj-wanu. Na území ČLR je její používání zakázáno.
Čínská vlajka má základ v červené - tradiční čínské barvě s bílým sluncem v modrém obdélníku, který zabírá levou horní čtvrtinu vlajky. Dvanáct slunečních paprsků symbolizuje dvanáct hodin, na které se v tradičním čínském systému měření času dělí den.

Tanec Draka

Čínský tanec draka je jedním z nejznámějších kulturních atrakcí, kterou číňané předvádějí při oficiálních slavnostech v Číně ale i mimo ní. Drak je v Číně jednou z nejmocnějších bytostí a lidé narození v roce Draka, pak velmi ctěni, neboť drak je mocné znamení. V Číně drak představuje nejenom sílu, ale i moudrost. Čínský drak je také symbolem štěstí a čínští císařové ho nosili jako znak svého postavení.

Lví tanec

Tanec lva je tradiční čínský tanec, který se od svého vzniku před několika staletími takřka nezměnil. V původním významu to byl symbolický tanec, který představoval čínský lid, který je utlačován kolonizujícími mocnostmi Evropy. Tanec lva nebyl kolonizátory pochopen a vnímali ho jako lidovou zábavu, ale tak to nebylo. Lev se učil od svého mistra různým stylům bojového umění a zároveń i pokoře k němu, aby pak později využil svých schopností v boji proti utiskovatelům Číny.
Tanec lva je velmi zajímavou podívanou pro diváky, protože celá výprava tance je velmi efetní a dynamická. Tanec lva se hodí i na firemní prezentace jak ve vnitřních, tak do vnějších prostor.

Wushu

Čínská bojová umění Wu-Shu mají dlouholetou tradici a hluboké kořeny. Kolébkou čínského Wu-Shu byl klášter Shao-lin, nacházející se v provincii He-nan. Zde vzniklo velké množství stylů Gong-Fu, které se později rozšířily do celé Číny.

Staří Číňané se zdokonalovali ve Wu-Shu pro službu v armádě a používali je v boji.

Čínské Wu-Shu prošlo tisíciletým vývojem, překonalo hranice mnoha vládnoucích dynastií a bylo neustále zdokonalováno. Postupem času se dotvořil cvičební systém, který v sobě nese rozvíjení zdraví, sebeobranu, předváděcí, soutěžní i další funkce.

Čínské Wu-Shu je bojovou technikou i teoretickým systémem, je jedinečným produktem tvořivosti čínského národa. Je prastarou částí čínské kultury a dobylo si věhlas a uznání po celém světě.

Styly jako Shao-lin quan (Šao-lin čchuan) a Tai-ji quan (Tchaj-t’i-čchuan) se dnes rozšířily již do celého světa a všude jsou perlou mezi tělesnými aktivitami.

Vědecky je dokázáno, že cvičenci Wu-Shu mají celkově lepší duševní a fyzickou kondici než ostatní a jsou odolnější proti nemocem, a že cvičení Wu-Shu má pozitivní vliv na fyzické i psychické zdraví, rozvíjí sílu, pohyblivost a poučnost cvičenců.

Dnes Wu-Shu představuje jak tradiční bojové umění tzv. rodinných stylů předávaných z generace na generaci tak moderní sportovní disciplínu otevřenou všem.

Soutěží se jak v kontaktním boji "Sanshou" tak v bezkontaktních sestavách "Taolu".